Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Téma: tragická láska dvou mladých lidí
Kompozice: dílo rozčleněno do několika částí:
1. I. zpěv – děj řazen chronologicky
2. II. zpěv – děj řazen retrospektivně
3. I. intermezzo – děj řazen chronologicky
4. III. zpěv – převažuje lyrická složka (popis tragického osudu člověka x nádhera jarní přírody)
5. II. intermezzo – převažuje lyrická složka
6. IV. zpěv – děj řazen chronologicky
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, zastaralý způsob vyjadřování (nejzáze, sličná děva,
anjel, amarant), hojné využívání básnických výrazů (hrůzný kvíl, promyk hvězd) a obrazných pojmenování (květoucí strom lhal lásky žel, hluboko stopen v jezera klín), upravování délky slabik pro umocnění eufonie (ouplné lůny krásná tvář; menší a menší, až co lílie květ, při skále člůn svůj najde), jambický verš, vždy zakončený přízvučným výrazem – umocňuje libozvuk, dramatizuje
Žánr: lyricko-epická báseň
Obsah: I. zpěv: Dívka Jarmila čeká na břehu jezera na Viléma, svého milého a náčelníka loupežníků („strašný lesů pán“). Místo něho však připlouvá v člunu jeho přítel, který nešťastné dívce sdělí, že Vilém byl zatčen a má být popraven. Zabil totiž svůdce své milé – vlastního otce.
II. zpěv: Odsouzený Vilém sedí v žaláři a přemítá o životě. Vrací se mu vzpomínky z dětství, kdy ho otec vyhnal z domu do lesů a on se stal vůdcem místní loupežnické bandy. Vzpomíná, jak ten samý muž po letech svedl jeho milenku. Zmocňuje se ho pocit křivdy, že má být sťat . Vilém nevěří v život věčný, čeká jen na „prázdno pouhé“.
I. intermezzo: Sbor duchů za pomoci hor, vichru a noci chystá Vilémovi slavný pohřeb.
III. zpěv: Autor líčí nádheru jarní přírody v protikladu ku pocitům odsouzence, který se s tím vším má rozloučit. Zdůrazňuje rozpory mezi krajinou v rozpuku jara a smutným koncem mladého života.
II. intermezzo: Vyjadřuje žal loupežníků Vilémovi bandy („druhů noční chvíle“) nad ztrátou vůdce.
IV. zpěv: Do děje vstupuje samotný Mácha, který po sedmi letech navštíví místo tragédie. Ztotožňuje svoje pocity s prožitky nešťastných milenců.
Už samotné motto básně: „Dalekáť cesta má! Marné volání!“ vypovídá o vnitřních rozporech autora, který touží po lásce, míru, klidu, ale stále se zmítá v nejistotách, zda je možné toho dosáhnout.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!
Svou emoční bouři promítá do svého díla pomocí kontrastů, kdy proti sobě staví nádhernou májovou přírodu, divokou a nespoutanou, a tragickou lásku dvou zoufalých mladých milenců, kteří se díky nelítostnému osudu už nikdy neshledají. V posledním, čtvrtém, zpěvu zahání Mácha tyto rozpory až do extrému, jakési bizardnosti, když do obrazu přírody umístí Vilémovu „bledou lebku“ :
Byl opět večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas;
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
…
A kolem lebky pozdní zář
se vložila, co věnec z růží;
kostlivou, bílou barví tvář
i s pod bradu svislou jí kůží.
Celou básní nás také provází několikrát obměněný žalostný výkřik, umocňující dramatičnost.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
(I. zpěv)
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“
(III. zpěv)
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
(IV. zpěv)
Pokaždé se v tom zvolání ukrývá jistá ironie. Vždyť na konci prvního zpěvu, skočí nešťastná. Jarmila do jezera a utopí se, v tom druhém Viléma popraví… Zároveň však každý z veršů poukazuje na pomíjivost citů i lidí jako takových. Milenci se sejdou, zamilují, rozejdou, ale na nádheru jarní přírody ani pomyslný zpěv hrdličky to nebude mít vliv. Každé jaro bude z lesů kolem jezera znít její hlas. Závěrečný výkřik „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“ je zároveň jinotajem, kdy se samotný Mácha zařadí svými pocity mezi nešťastné milence.
Závěr: Máchův Máj je nepochybně jedno z největších děl českého romantismu či české literatury vůbec. Na mě ale některé verše působily příliš strojeně, jiné bizardně, několik z nich i směšně. Uznávám však, že to je spíš chyba moje než autorova. Za pár let se k Máji určitě vrátím a možná se jeho řádků dokážu i vžít. Zatím ve mě jeho přečtení navodilo jenom nostalgickou, lehce depresivní náladu.