Povídky malostranské
Autor: Jan Neruda
Téma: příběhy lidí žijících na Malé Straně v polovině 19.století
Kompozice: třináct na sebe nenavazujích povídek
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, hovorová čeština (šumivka-sodovka,lutrie-loterie), germanismy (hundsfrajle – slečinka se psy, vorzimmer – předpokoj) a archaismy (fiakr – nájemný kočár tažený párem koní), srozumitelné krátké věty, přímá řeč
Žánr: soubor povídek
Obsah:
Doktor Kazisvět
Doktor Heribert byl synem váženého lékaře, své povolání však nevykonával a žil v ústraní, uzavřený do sebe.V červnu na Malé Straně zemřel pan Schepeler, rada zemské účtarny a potěšil tím spoustu lidí, kteří po něm dědili. Během pohřbu nebožtík vypadl z rakve, která se překlopila, když ji nakládali na vůz. Náhodou to bylo kousek od místa, kde stál doktor Heribert. Když doktor pomáhal tělo vrátit zpátky do rakve, zjistil, že Schepeler není mrtvý. Doktorskými metodami pana Schepelera znovu oživil. Dostal tak od lidí, kteří se ze Schepelerovy smrti radovali, přezdívku "doktor Kazisvět". Přestože měl teď doktor Heribert možnost napravit si reputaci, nevyužil ji a zůstal dál zapšklým samotářem.
Jak přivedla žebráka na mizinu
Povídka vypráví o žebráku, panu Vojtíškovi. Přestože byl pan Vojtíšek chudý, choval se vždy slušně a chodil čistě oblečen. Lidé ho měli rádi a vždy mu nechali aspoň malou almužnu. Smůlu mu přinesla místní žebračka- "baba miliónová", která si usmyslela, že si ho vezme. Pan Vojtíšek ji odmítl a tak se mu pomstila tím, že po Malé Straně roznesla fámu, že pan Vojtíšek je ve skutečnosti bohatý. Všichni se k němu odvrátili zády a nikdo mu už nic nedal. Příběh končí tragicky - pan Vojtíšek v zimě zemře v bídě a hladu.
O měkkém srdci paní Rusky
Povídka pojednává o paní Rusce, vdově po malostranském hospodském Rusovi. Paní Ruska chodila pravidelně na každý pohřeb, o kterém věděla a vždy nebožtíka vždy velmi oplakávala. Lidé si mysleli, jaké má měkké a útlocitné srdce, ale ona tam zatím funusy obcházela kvůli "klepům". Každého nebožtíka pak řádně pomluvila. To se jí nevyplatilo na pohřbu Josefa Velše, toho času nejzámožnějšího malostranského obchodníka. Jeho pozůstalé řeči paní Rusky velmi znechutily. Druhý den dostala obsílku, aby se dostavila na komisařství. Tam ji zakázali chodit na všechny pohřby. Paní Rusku to velmi ranilo a nemohla se z toho dlouho vzpamatovat. Konečně však po půl roce dostala nápad a odstěhovala se do pronajatého domu hned vedle Újezdské brány. Tamtudy totiž musel každý pohřeb projít a paní Ruska vždycky vyšla před dům a srdečně plakala.
Rozbor: Neruda v povídkách popisuje čtvrť, kde se narodil, vyrůstal a kterou důvěrně znal. Svá vyprávění doplňuje detailními popisy domů, uliček, klade důraz na drobnosti a vytváří tak velice realistický obraz Malé Strany 19.století. Autor také vystupuje v některých povídkách, vždy však jen jako malý chlapec, nikdy jako hlavní postava.
Poutavé mi přišlo, že se soustředí na obyčejné problémy, obyčejných lidí. Jejich povahy vykresluje velice dopodrobna a zároveň důvěryhodně, realisticky. Když píše o zkažené morálce, faleši, přetvářce či pokrytectví ani tak je nekritizuje jako se jim vysmívá.
Závěr: Povídky malostranské na mě působily jako dílo, které nenadchne ani neurazí, občas jsem se zasmála, občas si povzdechla, ale veškeré moje dojmy z této knížky skončily, jakmile jsem ji zaklapla.
humus
(honza, 7. 6. 2010 20:42)