Radúz a Mahulena
Autor: Julius Zeyer
Téma: láska Radúze a Mahuleny
Kompozice: děj řazen chronologicky, rozčleněno do čtyř jednání
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, dlouhá rozvitá souvětí („Zdál se mi krotký, neprchal přede mnou už z daleka, tu blížil jsem se mu, avšak divukrásné zvíře, jak by si hráti chtělo, rychle ucouvlo a běželo, ne daleko však, zase stálo a zas mě vábilo a lákalo a vždy a vždy zas uprchalo daleko do lesa.“), obsahuje písně (Hoja lalja hoja! Letíme pávi zdaleka,…)
Žánr: pohádkové drama
Obsah: Radúz, syn magurského krále, bloudí na koni lesy, zahlédne nádherného bílého jelena a zastřelí ho. Posléze však zjistí, že překročil hranici a nachází se v tatranském království. Jelen, kterého zabil, patřil Mahuleně, dceři tamějšího vládce Stojmíra. Ten, když se dozví o smrti zvířete, je rozhořčen a vydává se hledat viníka. Král Radúze dopadne a spolu se svojí chotí Runou ho vyslýchá. Runa Radúze trápí, protože žárlí na jeho matku Nyolu. Její manžel Stojmír si totiž nejprve měl vzít ji, až když ho odmítla, rozhodl se pro Runu. Runa nechává kralevice přikovat ke skále, tam se Radúz setkává s Mahulenou. Dívka mu dává napít a prozrazuje, kým ve skutečnosti je. Oba mladí se do sebe zamilují. Královna Runa však Radúze hluboce nenávidí a rozhodne se ho zabít. Připraví mu otrávený nápoj a poručí Mahuleně, aby ho doručila. Mahulena však Radúze osvobodí. Než ale stihnou uprchnout, přistihne je Runa. Pomocí svých kouzel bojuje s Radúzem, ale prohraje. Zhrzená královna se nevzdává a stihne Radúze kletbou: „Jakmile jiné ženy celující ret se dotkne tváře tvé, tu bere moje kletba počátek! V tom okamžení zapomeneš ji a znát ji nebudeš, svou Mahulenu, bys na ni třeba neustále hleděl!“ Zlá slova Runy se naplní, když se Radúz s Mahulenou vrátí do Magury, kralevic se dozvídá a smrti svého otce a jeho nešťastná matka ho políbí na tvář. V tu chvíli Radúz zapomene. Když Mahulena zjistí, že ji Radúz nepoznává, promění se v topol. Kralevic Radúz mezitím nemůže naleznout pokoje, tíží ho neznámý žal, útěchy nalézá jenom ve stínu štíhlého topolu, který se z ničeho nic objevil u paláce. Královna Nyola žárlí na ten strom, neboť její syn tráví většinu času právě u něj. Rozhodne se ho tedy skácet. Když však tne do kmene, vystříkne na ni krev, jedna kapka dopadne na čelo také Radúzovi, ten v zápětí prohlédne a vzpomene si na svou lásku. Mahulena vystupuje ze stromu a šťastně se shledává s radúzem a jeho matkou, která ji přijímá za vlastní dceru.
Rozbor: Drama Radúz a Mahulena je pohádkou se vším všudy. Najdeme v něm krásnou princeznu („A jedna z nich je tak dobrá jako matka země, co nám chleba dává, má zlaté vlasy; když se usměje, tu zdá se ti, že jí růže v ústech kvetou, a když zapláče, že se jí perly z očí sypají, a kam se postaví, snad zlatá tráva roste.“), statečného, hrdého a laskavého prince („Jsi příliš laskavý a vždy si býval a miloval jsi vždy až příliš zvířata.“) i krutou a zlou královnu, která ovládá temná kouzla („Ty nejsi žena, ač tvá postava a tvář tě za ni vydávají, tys vlčice.“ „Jsi krásná, ale krutá. Mě tebe líto je, že tvoje srdce je tak kamenné.“). Vše se odehrává v nádherné přírodě a samozřejmě vše také dobře dopadne. Trošku naivní, ohrané, ale pořád pohádkově kouzelné.
Závěr: Radúz a Mahulena rozhodně nepatří k pohádkám, které by se dali číst dětem před spaním, sama jsem si některé repliky musela říkat nahlas, abych je vůbec pochopila. Některé věty jsou tak dlouhé, že než člověk dojde nakonec, skoro zapomene, čím vlastně začínaly, ale to je asi dáno dobovým stylem psaní a také tím, že toto dílo není psáno pro čtení, ale jako drama. Ráda bych se na něj někdy podívala v divadle, myslím, že by tak získalo na autentičnosti a atmosféře. Kulisy by nahradily popisy osob a prostředí, které jsem si z větší části musela domýšlet, zkrátka určitě by to Radúze a Mahulenu učinilo poutavějšími.