Vita Caroli
Autor: Karel IV., v druhé části pravděpodobně některý z císařských úředníků
Téma: život Karla IV.
Kompozice: děj řazen chronologicky, 20 kapitol rozčleněno do dvou částí:
1. část (14 kap.): poučení pro potomky, filozofické úvahy, vylíčení života a cesty k moci – do r. 1340 (1.os., singulár i plurál)
2. část (6 kap.): popis událostí v letech 1340 – 1346 (3.os., plurál, pravděpodobně nepsána Karlem IV.)
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, zastaralý způsob vyjadřování (přechodníky, jiný pořádek slov), historismy (škapulíř, antwerk), archaismy (pročež, kterýžto, pomněte)
Žánr: epické dílo
autobiografie
Obsah: V prvních dvou kapitolách promlouvá Karel ke svým nástupcům, představuje jim dvě formy života: 1) „hříšný plný pomíjivých rozkoší“ a 2) „v Kristu, naplněný rozkoší života věčného“. Poukazuje na důležitost katolické víry a přijímání eucharistie. Od třetí kapitoly začíná vlastní životopis. Císař líčí své dospívání, touhu po vzdělání a poznání podnícenou fécampským opatem Pierrem de Rosieres (později papež Kliment VI.), svou cestu k moci. Největší část díla zabírá popis Karlových prvních vladařských kroků v Itálii. Kniha se uzavírá nástupem Karla IV. na trůn Svaté říše římské.
Vita Caroli obsahuje mnoho náboženských, filozofických i moralizujících úvah. V osobě autora se mísí dvě naprosto rozdílné filozofie: antická Platonova zahrnující Karlovu žízeň po poznání a dokonalosti ducha a křesťanská, ve které byl vychován. V úvodních kapitolách projevuje Karel silnou zbožnost a důvěru v křesťanské zásady. To dokládají i četné odkazy na evangelia a církevní spisy. V poučení nástupcům (kap. II.) klade autor důraz také na pokoru: „Když budete pak kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů.“ Právě pokora se ale na dalších stránkách díla vytrácí. V celé knize nenajdete zmínku o tom, že by byl Karel zodpovědný za své neúspěchy. Vina vždy leží na jiných - na vzpurných italských pánech (kap. IV.), na císařově otci Janu Lucemburském (kap. IX.,X.) či na nevyzpytatelné boží prozřetelnosti. Životopisné kapitoly jako by popíraly morální poučení těch předchozích. „Vězte, že jen zodpovědnost a uvědomělost ve vašem počínání přivede vás na cestu v Kristu.“ (kap. II.) Na jednu stranu chce být autor jen jedním z předků. Vyzdvihuje svoji smrtelnost a bezvýznamnost, přirovnává se k „nástroji záměrů božích“. Na druhou však ani větou nepřizná, že by se dopustil chyby, zmýlil se. Stává se tak spíše nedostižitelným vzorem než poučným příkladem.
Závěr: Kniha mě zaujala pro svou autentičnost a historickou hodnotu. Obsahuje spoustu zajímavostí, ze života jednoho z našich největších panovníků. Mnoho událostí popisuje jinak než současné učebnice dějepisu, např. založení Monte Carla (kap. V.). Zároveň je důkazem toho, jak velkou roli hrálo náboženství v životě středověkého člověka, i tak vzdělaného jako Karel IV. Nemyslím si, že Vita Caroli nám poskytuje důvěryhodný obraz Karla IV. Domnívám se, že člověk nedokáže hodnotit svůj život objektivně. Vždycky je ovlivněn svými pocity a prožitky. Zároveň ale musím říct, že přečíst tuto knihu, zejména pro zastaralost použitého jazyka, nebylo nic jednoduchého a některé popisné pasáže mi přišly zdlouhavé a nudné.